Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

^DPiknik dalšího dne pomalu končí,
^Eulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se ^Gchoulí pod teplou houní noční tmy,
^Ajen tu a tam ještě některé okno pod ^Gnebíčky ^B7ospalých ^A7skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce ^Eroznáší pozorný hostitel.
A v jeho světle ^Gvidím, jak se vesnu ^Ausmíváš. ^D ^D7
^GNikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
Přišel jsem ^Dv noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
zda ti tak budu moci ^Eříkat ještě až se ráno probudíš.
Přijde večer, večer stejný ^Emjako všechny dřív,
^Em7skočíš tátovi na klín, ^A7otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem ^Dkrku.
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to ^Eudělala znovu.
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako ^Gon se měníš přímo před ^Aočima.
Příliš malá, abys mohla řídit ^Dauto, ale už dost velká, abych tě uspával ^B7pohádkou. ^D#
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
Tajemství ^Fcesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
^G#Není to cesta snadná, ale ty po ní ^Bpůjdeš stále dál a necháš za sebou ^G#panenky,
^H7kočárky, ^B7medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, ^D#papírové draky i mně.
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až ^Fzpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
^G#Hm, včera jsme byli na procházce, ^Bty jsi se někam zadívala a ^D#najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ^D#7ztratil.
A vidíš, možná ^G#už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš ^D#a pak odejdeš s někým úplně jiným.
Je to tak zvláštní: jak ^Frosteš, přestáváš mít strach a já se začínám ^G#bát. ^H7 ^B7
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě ^D#střeží své nejjasnější hvězdy,
ale ani slunce neuchrání své ^Fnejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
Ne, nikdy jsem ^G#nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ^Bale až vyrosteš z mého náručí
a můj ^D#svět bude pro tebe příliš ^H7malý,
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela ^Epanenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
^F#Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje ^Azář zůstane navždy ^Hv nás.
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty ^Aspíš. Vlastně ^C#7protože ^H7spíš.
Kdybys viděla moji tvář, ^Ejistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ^F#ani slovo.
Dívám se na tebe a vidím spící ^Akrásu. Teď už se jen skloním, ^Habych tě políbil .....
Nevzbudíš se, ^Edobře to vím, ^E7vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může ^Aotevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
^ETak tedy spi. Kdo ví, možná už ^F#zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
že si se ^F#mzměnila uprostřed ^C#7svého snu. ^H7Ale možná, že to poznáš na mně.
^EAž jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu ^F#vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně ^Abohatý.
Dnes v noci jsem viděl ^Hprinceznu. A cítím se jako ^Ekrál. ^A ^H ^A ^E

Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte

Název písně:

Interpret(i):

Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.

C
Piknik dalšího dne pomalu končí,
D                                        F
ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí pod teplou houní noční tmy,
G                                   F       Ab7      G7
jen tu a tam ještě některé okno pod nebíčky ospalých skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
                                             D
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce roznáší pozorný hostitel.
                F                   G        CC7
A v jeho světle vidím, jak se vesnu usmíváš. ____
F
Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
            C
Přišel jsem v noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
                     D
zda ti tak budu moci říkat ještě až se ráno probudíš.
                           Dm
Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív,
Dm7                    G7                                    C
skočíš tátovi na klín, otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku.
                                              D
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to udělala znovu.
                                          F                      G
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako on se měníš přímo před očima.
                              C                                         Ab7       C#
Příliš malá, abys mohla řídit auto, ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou. ___
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
          D#
Tajemství cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
F#                                 G#                                 F#
Není to cesta snadná, ale ty po ní půjdeš stále dál a necháš za sebou panenky,
A7       G#7                                      C#
kočárky, medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, papírové draky i mně.
                                        D#
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až zpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
F#                                G#                         C#                                        C#7
Hm, včera jsme byli na procházce, ty jsi se někam zadívala a najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ztratil.
               F#                                                C#
A vidíš, možná už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš a pak odejdeš s někým úplně jiným.
                        D#                                           F#   A7G#7
Je to tak zvláštní: jak rosteš, přestáváš mít strach a já se začínám bát. ______
                                                         C#
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy,
                             D#
ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
               F#                                         G#
Ne, nikdy jsem nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ale až vyrosteš z mého náručí
      C#                        A7
a můj svět bude pro tebe příliš malý,
                                                   D
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
E                                                 G                  A
Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje zář zůstane navždy v nás.
                                          G             B7      A7
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty spíš. Vlastně protože spíš.
                         D                                                              E
Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ani slovo.
                               G                             A
Dívám se na tebe a vidím spící krásu. Teď už se jen skloním, abych tě políbil .....
              D             D7                                              G
Nevzbudíš se, dobře to vím, vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
D                              E
Tak tedy spi. Kdo ví, možná už zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
         Em                B7         A7
že si se změnila uprostřed svého snu. Ale možná, že to poznáš na mně.
D                                                       E                                        G
Až jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý.
                       A                          D     GAGD
Dnes v noci jsem viděl princeznu. A cítím se jako král. ____

Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.

Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.

Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:40.87+00:00

Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

Playlisty / Interpreti:

Miroslav Černý : [ 4 ]